S Petrem Koudelkou o přebásňování libret a moderní notové edici, která vznikne díky festivalu
24. 7. 2023
Dílem trvalého významu, vytvořeným v rámci letošního festivalu Květnovské hudební slavnosti bude vůbec první vydání Šesti písní s doprovodem klavíru od Johanna Josefa Röslera (1771-1812), doplněné českými texty. Tyto písně také zazní 25. srpna v 19 hod. na zahajovacím koncertu s titulem „WEISHEIT ODER TORHEIT / MOUDŘE ANEBO JEN TAK?“, pojmenovaném podle stejnojmenné básně Christiana Felixe Weisse (1726-1804), představitele německého osvícenství, který se tímto festivalem vrací do své vlasti: narodil se v saském Krušnohoří, v Annabergu, asi 25 kilometrů vzdušnou čarou od krušnohorského Blatna a Květnova.
Mezi básníky, jejichž díla zhudebnil Johann Joseph Rösler a která můžete slyšet v Blatně, je také Johann Wolfgang Goethe. Slovy „Wer sich einsamkeit ergibt, ach, der ist bald allein" (Kdo se oddává samotě, bude brzy sám) začíná „Píseň starého harfeníka", převzatá z románu Wilhelm Meisters Lehrjahre (Viléma Meistera léta učednická), vydaného v roce 1795. V překladu básníka, spisovatele, režiséra a scenáristy Petra Koudelky, kterého naše publikum dobře zná ze Vzpomínek na Stvoření uvedených a vydaných v roce 2022, první slova písně zní:
Kdo sám na moře vypluje,
měl by se lidí bát?
Ať žije ten, kdo miluje!
Mám svou samotu rád.
Jak vůbec vzniká básnický text, jehož počet slabik se musí shodovat s německým originálem a akcenty i dělení slov zase dobře ladit s hudbou, jsem se zeptala přímo básníka Petra Koudelky. A jak se tento proces liší od vlastní tvorby?
„Ten proces musí být stejně svobodný jako vlastní tvorba. Hlavní je děj nebo myšlenka původní básně, se kterou se ztotožníte a stvoříte paralelu vlastního významu. Napíšete novou báseň. Pak už jen uhlídáte detaily – slabiky, akcenty apod. První krok je umění, druhý velká dřina.“
Jak se Vám líbily texty, které si Rösler vybral ke zhudebnění, která báseň je Vaše nejoblíbenější? Kterou bylo nejtěžší přebásnit?
„Texty, které vybral s obrovským citem Rösler, jsou skvělé a plné významů, až existenciálních. Proto mi byly blízké a těšily mě. Nejtěžší byla báseň Na Popeleční středu, kvůli tomu, abych nesklouzl do deprese. A také Les, který byl nejen textově krkolomný, ale sváděl k frivolnosti. Nejmilejší mi byla filosofická Jdou vlny jdou a hluboce citová Na první fialku.“
Vedle Goetha je mezi těmito Röslerem zhudebněnými básníky pravděpodobně nejzajímavější postavou Charlotte von Stein (1743-1827), současnice výmarského básnického prince, s nímž ji pojilo hluboké a dlouholeté přátelství, včetně tvůrčího. V literární historii se uvádí, že kromě Goetha ovlivnila o několik let starší Charlotta von Stein, která žila desítky let jako dvorní dáma ve Výmaru, také Schillera. Röslerem zhudebněné básně jsou humorné, elegické, melancholické, prostoupené radostnými myšlenkami na přírodu i pocitem smrti, plné radosti ze života stejně jako očekávání smrti. Kromě již zmíněného Christiana Felixe Weisse, Goetha a aristokratky Charlotty von Stein jsou autory Karl Christian Friedrich Maisch (1779-1833) a Johann Georg Jacobi (1740-1814). Zatímco Maisch, který se narodil v Bádensku-Württembersku, působil jako protestantský pastor a psal texty nejen k písním, ale i k chorálům, Johann Georg Jacobi pocházel z bohaté židovské rodiny v Porýní.
Básnické předlohy, které Rösler zhudebnil, vycházely v různých vydáních i populárních "básnických" časopisech zvaných Musenalmanache v letech 1772 až 1800.
