Jan Josef Rösler (1771 - 1812)
Rösler, Johann Joseph (též Rössler, Röβler, Roesler, Röszler, jen Joseph, Ján Jozef, jen Giuseppe nebo Giuseppe Giovanni) skladatel, kapelník, klavírní virtuos, narozen 22. srpna 1771, Banská Štiavnice (tehdy Schemnitz), zemřel 28. ledna 1812, Praha.
I. Život
Jeho otec, Carl Anton Rösler, působil v letech 1770 – 1774 jako důlní rada v Banské Štiavnici v tehdejším Uhersku. Poté byl jmenován guberniálním radou v Praze. Podle Monatsbericht der Gesellschaft der Musikfreunde des Oesterreichischen Kaiserstaates z roku 1829 poskytl svému synovi skromné hudební základy a seznámil ho s hudbou J. S. a C. P. E. Bacha. Dobové prameny uvádějí, že Johann Joseph Rösler vystudoval gymnázium a filosofii, ale zároveň se horlivě vzdělával v hudbě jako samouk, protože studium u učitele hudby si nemohl dovolit. Patrně mu ale bezplatně poskytl několik hodin František Xaver Dušek, o čemž by svědčilo Röslerovo věnování ke Kantátě k Mozartově smrti.
Studiem spisů a partitur velkých mistrů a cvičením na klavír získal tak skvělé teoreticko-praktické znalosti, že mohl být v roce 1795 angažován u Guardasoniho operní společnosti v Praze jako kapelník. Guardasoni uvedl některé jeho opery na italské texty, ale Rösler také zkomponoval více než 30 vstupů pro přední zpěváky společnosti (Teresa Saporiti-Codecasa, Therese Dolliani, Teresa Strinasacchi, Maria Luigia Caravoglia, Antonia a Gaetano Campi, Luigi Bassi, Giuseppe Siboni a další), které byly uvedeny v rámci oper jiných autorů. V Itálii se proslavil operou La forza dell´amore, kterou zkomponoval pro Benátský karneval (1798). Po deseti letech místo kapelníka u Guardasoniho operní společnosti kvůli nespokojenosti s tamními poměry opustil a přijal pozvání od Petera von Braun do Dvorního divadla ve Vídni. Zde působil jako jeden z kapelníků operního orchestru od r. 1805. Ve Vídni si získal náklonnost jednoho z nejvlivnějších vídeňských hudebních mecenášů - knížete Josefa Františka Maxmiliána Lobkowitze. Kníže Lobkowitz byl též od roku 1807 členem vedení Dvorníhodivadla (Kavaliersdirektion). Prameny z 1. pol. 19. století píší, že Röslerovy hráčské i skladatelské kvality vedly knížete Lobkowitze k rozhodnutí angažovat ho jako jednoho ze svých kapelníků, a to za skvělých podmínek. Lobkovický palác ve Vídni byl opravdovým centrem setkávání zahraničních i domácích umělců a hudební události se zde konaly téměř každodenně. Svou virtuozitou, půvabem přednesu, líbivými kompozicemi a neobyčejným talentem si zde Rösler získal respekt i mezi znalci a hudebními mistry.
Trvalé kompoziční, skladatelské i hráčské vypětí ale oslabilo jeho zdraví a v roce 1810 onemocněl na cestě do Roudnice, kam doprovázel knížete Lobkowitze. Sotva se zotavil, už spěchal do Vídně zpátky za svou prací. Ale již v červnu 1811 při další knížecí cestě do Čech prodělal silný záchvat chrlení krve (Blutsturz), který byl pravděpodobně příznakem tuberkulózy. Tentokrát musel cestu přerušit a zůstat v Praze. Nakrátko mu přinesly úlevu libverdské koupele (Liebwerder Wasser), ale ani lékařské umění, ani láskyplná péče jeho přátel a podporovatelů (Monatsbericht der Gesellschaft der Musikfreunde zde zmiňuje obzvláště rodinu hraběte Kounice) ho nedokázaly zachránit. Nemoc se vrátila znovu a Rösler jí 29. ledna 1812 podlehl. Řada dobových pramenů uvádí, že jeho smrt byla přijata s velkým smutkem a že s geniálním hudebníkem odešel i laskavý, charakterní člověk. Gerber uvádí, že na jeho pohřbu se hrálo Rosettiho Requiem a že zde byli přítomni ti nejvzdělanější pražští skladatelé a hudebníci.
Röslerův vlastnoručně psaný tematický katalog, později doplněný Wurzbachem, vypovídá vzhledem ke krátkému tvůrčímu období i povinnostem kapelníka o Röslerově velkém pracovním nasazení. Nekrology se shodují na tom, že byl geniální nebo výjimečný hudebník a vyzdvihují lehkost a vemlouvavost jeho hudby. V koncertních recenzích bývá zmiňována virtuosita a hloubka i půvab přednesu. Jeho kritici mu ale vytýkali u některých děl nedostatek originality jeho melodií, jindy povrchnost či chabá libreta.
Opakovaně je zmiňován jeho laskavý charakter a příjemné vystupování i vysloveno politování nad tím, že pro své umění zemřel příliš brzy, a třebaže v mnohých směrech dosáhl vynikajících výsledků, mnohé významné věci by byl nepochybně ještě vykonal.
II. Dílo
Dle Röslerova vlastnoručně psaného tematického katalogu (1796-1809), částečně doplněného Wurzbachem, a na základě nalezených not zkomponoval R. 9 oper a 6 kantát na italská i německá libreta (některé byly později přeloženy do češtiny), 2 pantomimy, melodram a více než 30 hudebních vložek do oper jiných autorů. Dále církevní hudbu, nejméně 74 vokálních děl (6 kantát, řadu árií, dueta, terzetta, kvarteta, písně na italské i německé texty). Psal též sinfonie, koncerty, komorní hudbu a zkomponoval více než 50 skladeb pro klavír nebo cembalo a řadu transkripcí pro klávesové nástroje. Zlomek těchto děl byl vydán tiskem v Praze u Franze Haase, Marca Berry, Ernesta Schödela, Aloyse Krammera, C. Plutha a v Jos. Polt´sche Musikaleinhandlung, ve Vídni u Pietra Mecchettiho, Jeana Cappi a v nakladatelství Artaria, v Lipsku u Breitkopf und Härtel, v Offenbachu u Jeana André a v Kodani v nakladatelství C. C. Lose au Magazin de Musique d´arts et d´instruments. Některá jeho díla byla zveřejněna v Allgemeine musikalische Zeitung v Lipsku a pražských časopisech Harmonia a Euphonia. V novodobých vydáních bylo otištěno několik písní ve sbornících v SNKLHU, v nakladatelství Orbis v Praze a v nakladatelství Akademische Druck- und Verlagsanstalt v Grazu, Alexander Weinmann vydal Partitu pro 3 basetové rohy v nakladatelství Amadeus ve Winterthuru ve Švýcarsku, 3 smyčcové kvartety nahrálo Stamicovo kvarteto pro Supraphon. Jen malá část rukopisů byla znovu objevena.
1. Spisy
Repertorio di tutte le mie Composizioni incominciando dall´ anno 1796. Parte 1ma.[Röslerův vlastnoručně psaný tematický katalog z let 1796-1809, dále jen Röslerův katalog]. Autograf v Archivu der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien.
2. Scénická díla
Informace v závorkách () převzata z Röslerova katalogu, není-li uvedeno jinak. Data dalších provedení scénických děl převzata z České divadelní encyklopedie (Jakubcová, Alena a kolektiv: Starší české divadlo v českých zemích do konce 18. století, Praha 2007), dále ČDE.
Opery
La Sorpresa, opera buffa in 2 atti. (1796).
La pace a (di) Klentsch, opera in 1 atto. Libreto: Carlo Prospero Defranceschi. [Dle ČDE poprvé uvedena 1797 Guardasoniho operní společností v Nosticově divadle v Praze].
La pastorela delli Alpi, opera in 1 atto. Libreto: Scipione Piattoli [dle fr. předlohy La Bergère des Alpes od Jean-François Marmontela]. (1798).
La forza dell'amore, ossia Teresia e Claudio, opera buffa in 2 atti. [Dle dobových slovníků uvedena 1798 na karnevalu v Benátkách a kolem r. 1800 ve Vídni]. Opis předehry v archivu Pražské konzervatoře, arie Gia sento con diletto otištěna v říjnu 1798 v příloze AmZ.
Il Custode di se stesso, opera comica in 3 atti, scritta per il Principe Lobkowitz. Libreto: Luigi Prividali. (1806). Rukopis v Lobkovickém archivu.
Elisene, Prinzessin von Bulgarien, Oper in 3 Akten / Tristi avventure di Elisa principessa di Bulgaria/ Elisena, kněžna volharská. Libreto I. F. Castelli dle J Franula von Weissenthurn, později do češtiny přeložil Simeon Karel Macháček. (Poprvé uvedena kapelníkem německé opery Wenzelem Müllerem 18. 10. 1807 ve Stavovském divadle v Praze, dle ČDE též 10. 3. 1809 ve Vídni v Leopoldstadtu, 1809 v Mnichově, 1807 v Benátkách a 11. 4. 1809 v Brně). Autograf v archivu Pražské konzervatoře.
Le due burle ossia Il guioco dell´ amore dell´azzardo, drama giocoso per musica in 2 atti, scritto per il Principe Lobkowitz. Libreto: Bartolomeo de Antoni. (Poprvé uvedeno Johannem Carkem Liebichem 26. 12. 1808 ve Stavovském divadle v Praze, 18. 11. 1812 v Drážďanech). Autograf v archivu Pražské konzervatoře.
Die Rache oder das Räuberschloss, Oper in 3 Akten/ L´assassino per vendetta, dramma eroicomico in tre atti/ Pomsta aneb Hrad loupežnický v Sardinii.Německé libreto Matthäus Stegmayer, italské Bartolomeo de Antoni, později do češtiny přeložil Josef Krasoslav Chmelenský. (Poprvé ji uvedl Wenzel Müller 26. 12. 1808 ve Stavovském divadle, dle ČDE 25. 2. 1822 v Brně, česky uvedena 26. 2. 1832). Autograf v archivu Pražské konzervatoře.
Clementine oder Die Felsen bey Arona, ein Singspiel in 3 Aufzügen. Libreto z francouzštiny volně přeložil Georg Friedrich Treitschke. (Poprvé uvedena Wenzlem Müllerem 20. 10.1809 ve Stavovském divadle v Praze). Autograf v archivu Pražské konzervatoře.
Melodram
Jason´s Vermählung. Ein romantisches Schauspiel mit Musik. Text F. R. Bayer, [Dle ČDE uveden v listopadu 1810 ve Stavovském divadle]. Autograf v archivu Pražské konzervatoře.
Pantomimy
Il cornetto magico oder das Zauberhörnchen/ Der durch Zauberei glückliche Schiffbruch des Harlekins, eine Pantomime in 6 Akten. (Uvedeno Guardasoniho operní společností 28. 6. 1796 v domě u Železných dveřích. Dle ČDE zde Guardasoniho společnost hrála v létě 1796 kvůli stavebním úpravám Nosticova divadla).
Il Sarto Vez Vez oder Die Geburt des Schneiders Wetz Wetz Wetz, Pantomime in 2 Atti. (Uvedeno 24. 7. 1796 v domě u Železných dveřích Guardasoniho operní společností, dle ČDE též později ve Vídni kolem r. 1800).
Scénická hudba pro díla jiných autorů uváděných převážně Guardasoniho operní společností
Pezzi per la opera Psiche e amore[pravděpodobně od Petera Wintera]: Duetto, Cavatina, 4 Cori, 2 Arie. (1797).
Finale per l´Adelaide di Guesclino.[Od Simona Mayra]. (1802).
Finale per l´opera L´inganno felice. (1804).
Introduzione e duetto per l´opera GiulioSabino. [Pravděpodobně od Giuseppe Sartiho]. (1805).
Chöre für Trauerspiel Lanassa.[Divadelní hra od Karla Martina Plümicke]. (1804).
Dále celá řada hudebních vložek (árie, canzonette, cavatine, sbory apod.) do oper od Simona Mayra, Ferdinanda Paëra, Antonia Salieriho, Domenica Cimarosy, Franze Xavera Süβmayra, Petera Wintera, Vicente Martína y Soler, Franze Antona Hoffmeistera, Johanna Gottlieba Naumanna a dalších. Libreta: Carlo Prospero Defranceschi, Scipione Piattoli, Pietro Metastasio a další.
3. Vokální hudba
Kantáty
Il Ciclope. Cantata a due voci accompagnata con 2 violini, 2 viole, 2 flauti, 2 oboi, 2 corni, 2 fagotti e basso col violoncello. Libreto: Pietro Metastasio [Deh tacete una volta Garrule Ninfe]. (1796).
Notturno Fra l´ombre e il silenzio a 4 voci[2 S, T, B] coll´acompagnamento dell´orchestra. (Uvedeno 1803). Opis v archivu Pražské konzervatoře.
Cantate zum Geburtstagsfeyer des Hochgebohrnen Herrn Grafen Christian Christoph Clam Gallas. [S, T, B, pf]. Libreto: baronka von Rouveroy. (Uvedeno 1. 9. 1806). Opis v Národní knihovně ČR.
Cantate bei der Gelegenheit der Vermählung der Gräfin Isabella von Rot(t)enhan mit dem Grafen Chotek. [Chor, pf]. (Uvedeno 1799).
Cantata Marte al tempio della gloria. (Uvedeno 4. 10. 1802 ve Stavovském divadle).
Cantate auf Mozart´s Tod. Libreto J. Schmidt. (1798). Autograf klavírního výtahu v archivu Pražské konzervatoře.
Dále Scene ed arie (2), terzettino a řada árií a s instrumentálním doprovodem na italské texty, zkomponované v letech 1796-1805.
Vokální hudba na italské texty s doprovodem klavíru
Canzonette italiane[jednotlivě]:
Che ti giova cara Fille. [S, pf]. (1801).
Canzonetta Il Distacco. [S, pf]. (1801).
Venni amore nel tuo Regno. [S, pf]. (1801).
La finidezza amorosa.[S, pf]. (1807).
La Vendetta.[S, pf]. (1807).
Il Damerino.[Voce, pf]. (1807).
L´affetto conjugale.[Voce, pf]. (1807).
Sei canzonette italiane per il soprano con accompagnimento del Piano Forte o Clavicembalo: I. Tu mi chiedi, II. Ch´io mai vi possa, III. Dove rivolgo oh Dio, IV. Bella fiamma del mio core, V. Ninfe se liete viver bramate, VI. Che chiedi, che brami. [Věnováno knížeti J. F. M. Lobkowitzovi]. (1803).
Ariette italiane[8]. Libreta: Luigi Prividali a Giuseppe Carpani. (1806). [8. píseň L´amante morto na slova Carpaniho je součástí sbírky In questa tomba oscura. Arietta con accompagnamento di Piano-Forte composta in diverse maniere da molti Autore vydané r. 1808].
Sei duetti[S, S, pf]. (1803).
La verita. [Cavatina Tutti dicono pro soprán, sólové housle a orchestr v úpravě pro klavír z roku 1801]. Vydaná tiskem ve sborníku Dusík, Jan Ladislav, Josef Rösler, Jan Václav Voříšek: Písně: výběr z vokální tvorby … Praha: SNKLHU, 1961.
A capella
Due Terzetti.
Due Quartetti[S, S, T, B]: in C Dal tuo gentil sembiante, in G Or che in placido silenzio. (1805).
6 Notturni da cantare senza acompagnamento[S, S, T, B]: I. L´ire tu e sopporto in pace, II. Placido Zeffiretto, III. Sol che un istante, IV. Fra dubbi penosi, V. Un bell cor da chi, VI. Se tu pensi che. [Věnovány Vranickému]. (1804). Rkp. v Lobkovickém archivu.
Vokální hudba na německé texty s doprovodem klavíru (výběr)
Deutsche Lieder für das Clavier:
Das harte Mädchen na slova Gottfrieda Augusta Bürgera, Die Mutter bei der Wiege, Der Engelgarten na slova Siegfrieda Augusta Mahlmanna, Ständchen na slova Gottfrieda Augusta Bürgera, Romanze aus Kotzebues Graf Beniowsky, Tändeley a Der Entfernten na slova Johanna Gaudenze von Salis-Seewis. (1799). Vydané tiskem v Lipsku u Breitkopf und Härtel.
Die frühe Liebe. Text: Ludwig Christoph Heinrich Hölty. (1803). An die Entfernte. Text: JohannWolfgang von Göthe. (1804). Vydané tiskem ve sborníku Dusík, Jan Ladislav, Josef Rösler, Jan Václav Voříšek: Písně: výběr z vokální tvorby … Praha: SNKLHU, 1961.
Der Schlaf. Text: L. B Ehrlich. Tiskem v Boehmens Euterpe, 3. Heft, Prag: C. Pluth.
Lied des alten Harfners aus Wilhelm Meisters Lehrjahre. Text: Johann Wolfgang von Göthe. (1801).
Rundgesang. Text: Siegfried August Mahlmann. (1799).
Parodie zu Miller´s Lied „Bester Jüngling, meinst du's ehrlich? Text: Johann Martin Miller. (1799).
Trinklied Wir, Brüder, sind noch Zecher. Text: Johann Heinrich Voß. (1799).
Der arme Thoms. Text: Johannes Daniel Falk. (1799).
Aschermittwoch. Text: Johann Georg Jacobi. (1799).
Der Wald. Text: Christian Felix Weiße. (1799).
An das Clavier. (1799).
Thräne des Abschieds . (1799).
Geistliches Lied, Preis des Schöpfers a Trost des ewigen Lebens na slova Christiana Fürchtegotta Gellerta. (1800).
Církevní hudba
Motetto in C Veritas mea et misericordia mea cum ipso a 4 voci, 2 violini, 2 viole, 2 flauti, 2 oboi, 2 corni, 2 trombe, 2 timpani, 2 fagotti, basso e violoncello. Scritto per il Sign. Kutschera. (Uvedeno15. 7. 1798 v kostele sv. Jindřicha v Praze).
Motetto (Offertorium) in D Desiderium anima is tribusti ei Domine a 4 voci, 2 violini, 2 viole, 2 flauti, 2 oboi, 2 corni,, 2 clarini, 2 timpani., 2 fagotti, basso, violon ed organo, composto per il Sign. Kutschera. (1798). Opis v archivu Pražské konzervatoře.
Te deum laudamus a soprano, alto, tenore, basso, 2 violini, 2 viole, 2 flauti, 2 oboi, 2 corni,, 2 clarini, 2 timpani., 2 fagotti con basso ed organo, per il Sign. Kutschera. (1799). Opis v Českém muzeu hudby.
Messa in C maggiore a 4 voci, 2 violini, 2 viole, 2 trombe, 2 timpani, violoncello, organo e basso. Scritta per il Sign. Kucharz, (1799).
Messe in Es dur für 2 Klarinetten, 2 Hautbois, 2 Fagotten, Discant, Alt, Tenor, Bass mit Orgel. [Nedokončená jen Kyrie a Gloria]. (1800).
Duetta Assumpta es, Ave Maria. Opis v Českém muzeu hudby.
4. Instrumentální hudba
Sinfonie
Sinfonie a grand Orchestre in Es, ouvre 12, dédiée a ses amis Kunz, Christen &Lichtner.
[Sinfonie in Es a 2 violini, viole, flauto solo, 2 clarinetti, 2 fagotti, 2 corni, 2 trombe, timpani, basso e violoncello]. (1806). Tiskem: Offenbach: Jean André. (Provedena v únoru 1806.)
Sinfonie [in C] pour 2 violons, Alto , Basse, 1 Flûte, 2 Hautbois, 2 Cors, 2 Bassons, 2 Trompettes et Timbales dédiée à son ami A. Wranitzky Maitre de Chapelle de. S. A. S. le Prince de Lobkowitz.(1805). Tiskem jako Oeuvre 13. Copengague: C. C. Lose au Magazin de Musique d´Arts et d´Instruments. (Provedena v prosinci 1805).
Dále Sinfonie in D (1805), Sinfonia (Overtura) in A, Ouvertura in D, Sinfonie in C v opisech v archivu Pražské konzervatoře.
Dle Röslerova katalogu též Ouverture in D (1805) a Overtura in D, scritta Vienna per un Ballo (1808).
Partity pro dechové nástroje
Partita in C maggiore per 2 clarinetti, 2 corni., 2 fagotti. Opis z r. 1793 v archivu Pražské konzervatoře.
Partita IIda in Es per due clarinetti, due corni, due fagotti. Opis z r. 1793 v archivu Pražské konzervatoře.
Partita IIItia in Es per due clarinetti, due corni, due fagotti. Opis z r. 1793 v archivu Pražské konzervatoře.
Partita IV. in B per due clarinetti, due corni, due fagotti. Opis z r. 1793 v archivu Pražské konzervatoře.
Serenata in B a due violini, clarinetto solo, viola di alto, due corni e basso. (1798). Opis v archivu Pražské konzervatoře.
Partita per 3 corni di bassetto scritta per conte di Clam Gallas. (1800). Tiskem vydal Alexander Weinmann ve vydavatelství Amadeus ve Winterthuru ve Švýcarsku v r. 1982.
Dle Röslerova katalogu též:
Partita a 3 corni di basso scritta per conte di Clam Gallas. (1800).
Koncerty
Concerto pour pianoforte accompagné de 2 violons, alto basse, flûte, 2 hautbois, 2 cors, 2 bassons, trompettes et timbales. [D dur]. (1802). Party tiskem jako Ouvre 15. Offenbach: J. André.
Concerto in Es per il pianoforte coll´accompagnamento di tuta la orchestra. (1803). Autograf v archivu Pražské konzervatoře. První věta vydána tiskem u Breitkopf und Härtel v Lipsku jako dílo Beethovenovo.
Concertino für Flöte und Oboe mit Begleitung der Orchesters [2 violine, 2 viole, 2 oboe rip., 2 corni, 2 fagotti, trombe, tympani, basso] für Hrn. Metzger und Fladt. [C dur]. (1804). Opis partitury v archivu Pražské konzervatoře.
Dle Röslerova katalogu též
Concerto in C per il pianoforte coll´accompagnamento di tutta l´orchestra. (1804).
Concerto in B per il clarinetto accompagnato con 2 violini, 2 viole, 2 oboi, 2 corni, fagotto, basso e vcl. (1802).
Concertino für Flöte und Oboe komponiert für Hrn. Metzger und Fladt. [C dur]. (1804).
Dle Röslerova katalogu též
Concerto in C per l´oboe scritto per il Sign. Sandrini. (1806).
Concerto in G per il flauto per il Signor Bayer. (1806).
Komorní hudba
Smyčcové kvartety:
Trois Quatuors, Op. 6. [C, G, A]. (1800). Leipzig: Breitkopf und Härtel.
Dle Röslerova katalogu též
Quartetto in C maggiore per 2 violini, viola e violoncello. (1805).
Dle Röslerova katalogu dále
Quintetto in Es per lo stromento d´archi accompagnato d´un flauto, corno da caccia, clarinetto e fagotti scritto per il Signor Kunz, inventore dello stromento d´archi. (1800).
Sei salti tedeschi a 2 violini ed un violoncello. (1799).
Sei minuetti composti a 2 violini e violoncello. (1799).
Sonate per il clavicimbalo o forte-piano coll´acompagnamento d´un violino.[D dur, B dur, C dur, C, dur, Es dur, D dur]. (1798-99).
Klavír
Dle Schillinga přes 50 klavírních skladeb - sonáty, ronda, variace, fantazie, menuety, capriccia, pollacche, německé tance.
Z nich tiskem:
Sonata per il Pianoforte. Op. 1 [A dur]. Lipsia: Breitkopf e Härtel, 1798.
Sonata pour le Piano Forte composée et dediée a Madame Leopoldine Victoire Emanüel Baronne Goubau d´Hovorst. [As dur]. Vienna: Pierre Mecchetti.
34 Variazioni per il Piano-Forte.[D dur]. Vienna: Artaria e comp.
Fantaisie pour le piano-forte.[C dur]. (1804). Vienne: Pietro Mechetti.
Fantaisie pour le piano-forte.[C dur, As dur]. (1804). Vienne: Pietro Mechetti
Rondeau pour le Piano-Forte.[C dur]. Oeuvre posthume, No. 1. Prague: Ernest Schödel.
Andante für das Piano-Forte. [A dur]. (1805). Prag: Marco Berra.
Rondo für das Pianoforte. [B dur]. Prag: Marco Berra.
Rondo für das Pianoforte. Prag: Aloys Krammer.
Andante und Rondo.[D dur, Es dur]. (1804). Prag: Jos. Polt´sche Musikalienhandlung.
March pour le Pianoforte. Prag: Enders.
VIII. Variationen. [Variazioni in C maggiore sopra la Canzonetta tedesca, zkomponované 1803]. V Boehmens Euterpe: Eine Sammlung musikalischer Kompositionen für Gesang und Pianoforte. Erster Jahrgang, 3. Heft. Prag: C. Pluth.
Ronda a menuet otištěny v časopisech Harmonia, 1805, I. Hft No. 2, IV. Hft No. 1, VII. Hft No. 2, VII. Hft No. 3 a Euphonia, eine musikalische Monatschrift für Gesang und Pianoforte, 1812, Hft VIII vydaných v Praze v Polt´sche Musikalienhandlung.
Cembalo
Dle Röslerova katalogu
Sonata in A per il cembalo. (1800).
Rondo in B per il cembalo. (1805).
Sonata a due cembali in D maggiore. (1798).
Transkripce
Stabat mater di Pergolesi in f minore aggiustato per il cembalo. (1798).
Sinfonia da Mozart in g minore messa per due cembali. (1799).
Sinfonia di Mozart aggiustata per due cembali in C maggiore. (1799).
Sinfonia in D maggiore di Mozart aggiustata a due cembali. (1799).
Alceste, opera seria in 3 atti da Christoforo Gluck aggiustata per il cembalo. (1799).
Fantasia f minore composta da A. W. Mozart aggiustata per il cembalo. (1799).
Alena Hönigová
