![]() |
Mladý šlechtic z Medana přišel o majetek, šlechtickou hodnost i o čest. Ze své situace vidí jediné východisko – dát se k loupežníkům a pomstít sebe i svého chřadnoucího otce, který byl odsouzen ke ztrátě majetku a vyhnanství. Podle Riccarda (jak si tento šlechtic mezi loupežníky nechá říkat) byl tento proces nespravedlivý. Terčem jeho pomsty je onen soudce - šlechtic Fernando z Janova. Riccardo ho chce zasáhnout na nejcitlivějším místě a unese jeho ženu Isabellu. |
![]() |
Fernando, který je na cestách, se po zprávě o únosu své ženy vrací okamžitě zpět a se svým sluhou Brunem se ji vydává hledat. Fernando je rozhodnut riskovat cokoliv, aby ji našel, Bruno naopak pokládá celé počínání za nebezpečné a bláznivé a jeho hlavní starostí je zachránit si vlastní krk. |
![]() |
Mezitím Riccardo, který Isabellu drží na loupežnickém hradě, shledává naplnění svých výhružek ohledně Isabelly stále těžší, protože se do ní zamiluje. Snaží se jí získat všemi způsoby, dokonce i výhružkami, že pokud nebude jeho, zabije jejího chotě. Isabella zase váhá, jestli je lepší zachránit vlastní čest nebo život svého milovaného muže. |
![]() |
Fernandovi a Brunovi pomůže v jejich hledání tajemná socha, která je pohnuta odvahou a odhodlaností Fernanda – prozradí jim, kde je Isabella ukryta a Fernando tajně vstupuje do loupežnického hradu. Nakonec v sobě nalezne nečekanou odvahu i Bruno. Po bloudění podzemními chodbami jsou oba chyceni loupežníky a uvrhnuti do zámecké kobky, kde se nakonec všichni shledávají. Janovské vojsko, které bylo svému pánovi již delší dobu v patách, přichází právě včas a zatýká Riccarda šíleného žárlivostí i touhou po pomstě. Všichni oslavují šťastný konec a přestálá nebezpečí. |
Charakter opery
Tento námět zpracovaný těsně po roku 1800 i vtipné dialogy ukazují na parodii tehdejší italské opery. Atmosféra plná tajemna (hrad, o kterém se šušká, že tam sídlí sám ďábel, hledání v křivolakém terénu i temné podzemní chodby) zase na harmonie raného romantismu.
Komické prvky se střídají s lyrickými i dramatickými momenty. Čtyři základní charaktery (dramatický bas Riccardo, lyrický tenor Fernando, dramatický i lyrický soprán Isabelly a komická postava basisty Bruna) zde skýtají celé spektrum hudebních nálad, které se střídají v rychlém sledu a zatahují diváka v této hodinové podívané neustále do nových dějových zvratů.