(Ne)snesitelná lehkost bytí v blatenském parku
15. 8. 2023
„Hudba nezná hranice": To je staré přísloví známé po celém světě a mnoho hudebníků jsou světoobčané. Jedním z nich je i Karel Valter. Narodil se v roce 1980 v Praze, nyní žije napůl ve Španělsku (Katalánsko) a napůl ve Švýcarsku, kde ve Waldenburgu (Baselland) provozuje vyhlášené nahrávací studio pro starou hudbu. A právě stará hudba ho v roce 1995 svedla dohromady s Janem Tuláčkem, rovněž Čechem, s nímž vystupuje. Stejně jako v Blatně, kde Karel Valter hraje v souboru Consolazione jako flétnista na traverso a Jan Tuláček na romantickou kytaru.
Pod názvem „(Ne)snesitelná lehkost" zahrají v sobotu na Květnovských hudebních slavnostech hudební serenádu, hudbu dvou Italů a jednoho Rakušana pro zábavu a odlehčení.
Mauro Giuliani, narozený v roce 1781 v jižní Itálii, se ze své vlasti, kde kytarová hudba tehdy ještě nebyla příliš v módě (na rozdíl od dnešní Itálie), přestěhoval přes Terst do Vídně. Zde, v tehdejším hlavním městě evropského hudebního světa, zatočil tento nově přistěhovalý kytarový virtuos s pojetím kytary jako nástroje pro domácí muzicírování. Svým brilantně heroickým „Gran Concerto per chitarra e orchestra" v tehdy moderním napoleonském stylu představil kytaru jako nástroj virtuózních efektů a velkého umění (dokonce i Beethoven prý Giulianiho kytarové koncerty obdivoval).
Italský kytarista a skladatel Ferdinando Carulli (1770-1841) pocházel zase z Neapole. Proslavil se nejen svou rozsáhlou skladatelskou tvorbou pro sólovou kytaru, dueta, kvarteta a koncerty, ale také kompletní Kytarovou školou op. 27, která se používá dodnes.
Rakušan Anton Diabelli (1781-1858) se měl původně stát knězem (jeho řeholní kariéru ukončila sekularizace klášterů), do historie se však nakonec zapsal jako skladatel a hudební vydavatel (jako první vydal díla Franze Schuberta). Světovou proslulost si získal jako autor valčíku op. 120, na který Ludwig van Beethoven v letech 1819-1823 napsal 33 variací, zvaných Diabelliho. Noční můra studentů klavíru.
V sobotu 26. srpna (doufejme, že za příznivého počasí) zavítá do altánku v blatenském parku kus pravého biedermeieru se vším, co k němu patří – totiž s dobrou náladou a veselými historkami. Ale také s hudbou „sentimentální“ neboli na city mocně působící, jak slibují flétnista Karel Valter (vystupuje i s mnoha evropskými orchestry) a kytarista a také stavitel historických kytar Jan Tuláček ve svém slovu k programu.
Po pátečních písních Johanna Josepha Röslera a před nedělními motety a kantátami staršího Bachova rodu tak proběhne odpoledne plné veselí a radosti ze života.
