O Florianu Leopoldu Gassmannovi¹ a milostné viole²

Dle pramene se jednalo o sešlost vybrané společnosti u jisté Madame Cath.: Lze pouze spekulovat, zda přímo ve Vídni, nebo třeba na sídle někde na Moravě. Záznam nalézáme v rámci spisu, který si majitel psal jako encyklopedii zajímavostí, kuriozit, dobových novinek a obyčejů.

Jest zvyklostí, že dobří mužové a dámy v času dnešním oddávati se račí na vybraných trefách konverzací, či shromažďovati se pro lahodování muziky nedávno imprimované. Zrovna dva týdny po premiérvečeru opery v Burgtheateru navozené, jež zove láska řemeslná – L'amore artigiano, nahledal jsem společství v štědrém domu Ma-dame Cath., pro kteréž jsem se vydati musil do Brna, i dále pak na západní k Rakousím. Člověkové zdáli se býti pouze přátelové hostodávatelky, mě nevyjímaje.

Po krmi drobné, přešlo se do většího sálu, kdež čekala na nás prvá veselost večerní, malá muziků cháska: velehusle, husle, břinkadlo, huslec milostný a ženský hlas vyšší [počin autora o české hudební názvosloví; v překladu cello, housle, cembalo, milostná viola a soprán]. Štědřice naše nachystala nám nadkvapení, neb skrze svou známost noty opsati nechala z té nahoře psané hudbohry, která od krajana našeho Gassmanna pochází, i takž mohli zazníti zpěvy, ku příkladu Che vuoi dir con questi palpiti, kteréž Goldoni slovy obstaral. Pak opáč se večeřilo, a dále pak zasýc poslouchalo. Tehdá ku slovu se dostal ten huslec milostný, jenž k prvnímu navození nehodil se, leč nastala jeho chvíle, a hudily se zábaví [divertimenta] a trojsonáty [trio sonáty]. Tak dokáži si mysliti, že takto ve střídání hostí se milé posezení, které a la mode konají se v dnešku zcela často.
Huslec milostný, in italiano viola d’amore:
Tvárnost má instrument ten jako husle, rovnozpůsobile pnoutík [kobylka], natáhličky [ladící kolíky], hlava kroucenka, leč napříč podobnosti, rozlično mezi nimi jest:
Prvně, že krk větší délky jest.
Po druhu, že nikoliv čtvero, leč desatero strunným jest.
Po třetí, že amůrek šátkem slepý zdobý kroucenku (proto milostný je zván).

Dále když měl bych o zvučnosti jeho psáti, řekl bych, že když posloucháte ho, nemáte zdání, že hude jen jeden instrument: opačně spíš, že buď dva, ba tři soudobě hudou. Hlas má rozechvělý, zrovna jako milostný, i šimravě zvučí tóny nízké, jasné zas ty vysoké.

Zda-liž má paměť není potemněna, pamatuji, že jistý klášter³ mnoho učedníkův nadaných na tento nastroj v království našem má, neb znamenati hodno, že hra právě lehká není a fortel kunštýřský je za potřebí míti. Přednost při tom patří obratnosti a lehkosti.
…