Vzpomínka na bramborák, hudbu a čarodějnice

30.. 9. 2023

Hned první večer byl bramborák, bramborové placky. A já se hned cítila jako doma. Den předtím, než jsme opustili mou vesnici v severní Itálii, jsem jedla bramborové placky, tortei di patate, jak se jim říká se v trentinském dialektu, a teď po 700 kilometrech jízdy, mi na severu Čech servírují bramborák. Stejně jak ho znám z dětství. Také v Čechách. V jedné vesnici v Krkonoších.

Přijetí v Penzionu Blatno je opravdu vřelé. Vedoucí hotelu Martina Machtová nás vede do pokojů, které jsou na vesnickou hospodu nezvykle velké a vkusně zařízené. Rozhodně žádné zálesácké ubytování ve vesnici „u lesa".

A restaurace, restaurace U Štěpána. Ty podivné náhody, které snad ani náhodami nejsou: Štěpán Klouček, žoviální šéfkuchař, se narodil v Trutnově. Stejně jako já. A do školy chodil v Radvanicích. Tam, kde jsme žili až do odsunu. Marie Kloučková, jeho žena, se podobá Giuliettě Masině, Gelsomině z mého milovaného Felliniho filmu „La Strada". A ohromně přátelská a sympatická je její dcera Veronika Tenglerová. Vítá nás vlastnoručně namalovanými šálky na kávu a jídelní stůl zdobí květinami a světýlky.

 Ve volných hodinách mezi koncerty Květnovských hudebních slavností a mistrovskými kurzy se vydáváme na horskou túru na hřeben Krušných hor, který tvoří nedalekou česko-německou hranici. Po cestě se objevují domy s typickými špičatými štíty, obložené barevnými dřevěnými šindeli. Děti si hrají na cestě; není tu totiž téměř žádný provoz, a je to docela bezpečné.
Dál v horách (které by ti, kdo jsou zvyklí na Alpy, nejspíš nazvali kopci) se rozprostírá moře mlhy jako z krajiny Caspara Davida Friedricha.

V době konání hudebního festivalu se vesnický hostinec v Blatně proměňuje v mezinárodní místo setkávání: hudebníků z Německa, Rakouska, Švýcarska, Lotyšska a samozřejmě z České republiky; hosté přijíždějí z daleké Itálie i z blízké česko-německé hranice. Alena Hönigová, organizátorka festivalu, a Iveta Rabasová Houfová, aktivní a prozíravá starostka, jistě příští rok zase vymyslí něco, o čem se v souvislosti s obcí Blatno a tímto jedinečným festivalem bude mluvit.

A na rozloučenou – s Alenou, Jirkou, Martou, Janem, Annou a dalšími – sedíme společně v hospodě. Víno, pivo, sekt, kořalka rozehřály atmosféru a rozveselily nás. A taky trocha melancholie. Zítra opouštíme Penzion Blatno, který byl na několik dní středem našeho světa. Různými směry.
Na shledanou! Příští rok.

Sochy ze sochařských sympozií zůstávají ve vesnickém parku. Mezi nimi je i Drude mora. A tady se kruh uzavírá: Drude je čarodějnice. Také v ladinské části Trentina. Odkud pocházíme. A kde jsou také dobré bramborové placky. Bramboráky.

Wolftraud de Concini