Domov můj

28. 8. 2022

Kolik emocí... Včera odpoledne byl v Blatně koncert, který mě opravdu dojal: barokní hudba G. P. Telemanna, J. S. Bacha a G. F. Händela a soudobá hudba Ch. Zehndera v pozdně barokním kostele, který se postupně probouzí do nového lesku, hrálo smyčcové kvarteto barokních nástrojů – Miki Takahashi a Daila Dambrauska (housle), Andreas Torgersen (viola), Ilze Grudule (violoncello) s Alenou Hönigovou u cembala.
Emotivní hudba, emotivní interiér kostela sv. Michaela i emotivní příběh varhan, které se v příštích letech vrátí na své původní místo.
A za muzikanty – pro mě úchvatný zážitek – moje „andělské fotky", které se vynořily z polotmy a přenesly koncert s podtitulem „Andělské dialogy" do jiné, vyšší sféry, kterou obývá sv. Michael s dalšími anděly.
Tímto příspěvkem moje cesta po Květnovské hudební slavnosti 2022 končí. A v neděli dozní také poslední tóny festivalu.

Ale ráda bych učinila krátký, velmi osobní dodatek. Příští sobotu 3. září se na hradě, poblíž místa, kde bydlím, v Pergine Valsugana (v severní Itálii), odehraje hra „Domov můj“. Ano, přesně takto v češtině „Domov můj“ zní název tohoto představení, protože monolog vypráví o mně a mé české vlasti. Narodila jsem se v Trutnově v roce 1940 a v roce 1945 jsem musela jako příslušník německy mluvící menšiny odejít z Československa, ale Čechy stále považuji za svůj domov. A právě toto téma vlasti a pocity, které jsou s ní spojeny, je jádrem hry italského autora, režiséra a herce Giulia Federica Janniho, inspirované mou knihou „Čechy tam a zpět“, vydanou před několika lety.

A zde, v Blatně a Květnově na tomto mimořádném hudebním festivalu, jsem se na pár dní vrátila do své české vlasti. Děkuji a na shledanou!

Wolftraud de Concini