Opera Jana Josefa Röslera. Vrahem z pomsty

Děj

Mladý šlechtic z Medana přišel o majetek, šlechtickou hodnost i o čest. Ze své situace vidí jediné východisko – dát se k loupežníkům a pomstít sebe i svého chřadnoucího otce, který byl odsouzen ke ztrátě majetku a vyhnanství. Podle Riccarda (jak si tento šlechtic mezi loupežníky nechá říkat) byl tento proces nespravedlivý.
Terčem jeho pomsty je onen soudce - šlechtic Fernando z Janova. Riccardo ho chce zasáhnout na nejcitlivějším místě a unese jeho ženu Isabellu.

Fernando, který je na cestách, se po zprávě o únosu své ženy vrací okamžitě zpět a se svým sluhou Brunem se ji vydává hledat. Fernando je rozhodnut riskovat cokoliv, aby ji našel, Bruno naopak pokládá celé počínání za nebezpečné a bláznivé a jeho hlavní starostí je zachránit si vlastní krk.

Mezitím Riccardo, který Isabellu drží na loupežnickém hradě, shledává naplnění svých výhružek ohledně Isabelly stále těžší, protože se do ní zamiluje. Snaží se jí získat všemi způsoby, dokonce i výhružkami, že pokud nebude jeho, zabije jejího chotě. Isabella zase váhá, jestli je lepší zachránit vlastní čest nebo život svého milovaného muže.
Fernandovi a Brunovi pomůže v jejich hledání tajemná socha, která je pohnuta odvahou a odhodlaností Fernanda – prozradí jim, kde je Isabella ukryta a Fernando tajně vstupuje do loupežnického hradu.
Nakonec v sobě nalezne nečekanou odvahu i Bruno. Po bloudění podzemními chodbami jsou oba chyceni loupežníky a uvrhnuti do zámecké kobky, kde se nakonec všichni shledávají. Janovské vojsko, které bylo svému pánovi již delší dobu v patách, přichází právě včas a zatýká Riccarda šíleného žárlivostí i touhou po pomstě. Všichni oslavují šťastný konec a přestálá nebezpečí.

Charakter opery

riccardo isabella

Tento námět zpracovaný těsně po roku 1800 i vtipné dialogy ukazují na parodii tehdejší italské opery. Atmosféra plná tajemna (hrad, o kterém se šušká, že tam sídlí sám ďábel, hledání v křivolakém terénu i temné podzemní chodby) zase na harmonie raného romantismu.

Komické prvky se střídají s lyrickými i dramatickými momenty. Čtyři základní charaktery (dramatický bas Riccardo, lyrický tenor Fernando, dramatický i lyrický soprán Isabelly a komická postava basisty Bruna) zde skýtají celé spektrum hudebních nálad, které se střídají v rychlém sledu a zatahují diváka v této hodinové podívané neustále do nových dějových zvratů.

 

Úprava a zkrácení

manuscript

Cílem zkrácení celé opery i úpravy pro smyčcový kvartet s fortepianem, čtyři sólisty a sbor, je zpřístupnění skvělé Röslerovy hudby široké veřejnosti.Při zpracování bylo přihlédnuto ke dvěma manuskriptům - opisu z Florencie a k Röslerovu autografu - protože autograf je místy špatně čitelný a oba exempláře obsahují řadu chyb.

Chytlavé árie, vtipné provedení plné zvratů, jakož i hodinová délka činí z opery, zábavnou podívanou i pro diváka bez jakýchkoliv zkušeností s vážnou hudbou. Hudební znalci pak mohou ocenit vtipné narážky na operní klišé, stylovou novost i originálnost řady prvků Röslerovy kompozice, jakož i fundované skladatelské provedení.

Významný faktorem je i ekonomická dostupnost celého představení. V tomto ohledu byla koncipována i scéna, která pracuje s nejjednoduššími dostupnými prvky a je snadno přenosná.

 

Ján Josef Rösler (1771 - 1830)

rosler seznamJméno Jána Josefa Röslera jsme objevili při výzkumech týkajících se Lobkovické kapely, kterou založil František Maxmilián Lobkowitz. Tento muž výjimečného vzdělání, rozhledu a uměleckého vkusu si přál, aby na jeho českých panstvích působila kapela prvotřídní kvality. Podařilo se mu shromáždit proslulé virtuosy své doby a na jeho objednávku byla složena i řada výjimečných děl. Díky němu byla provedena na našem území (zámek Jezeří) i premiéra Beethovenovy 3. symfonie Eroica.

Jako jeden z lobkovických kapelníků bývá též zmiňován Jan Josef Rösler. O jeho životě nevíme mnoho, ale kníže Lobkowitz ho musel znát z Prahy. Zde totiž v letech 1797-1799 zastával místo ředitele orchestru pražské opery. Byl tehdy znám jako skladatel pantomim, árií, uvedl několik oper, které později sklidily úspěch i ve Vídni. Jeho dílo ještě čeká na své znovuobjevení, ale představu o tom, jak zněla hudba jeho četných oper, si můžeme vytvořit právě při poslechu “Assassino per vendeta”.
Röslerovy písně i opery se provozovaly často ve třech jazykových verzích - německy, italsky a česky a Rösler si uměl dobře pohrát s vtipnými tématy a divadelně je prodat. Skvěle ale uměl zhudebnit i témata vážná ba romantická. Renomé získal nejen jako skladatel scénické hudby, ale i jako klavírní virtuos. O jeho kvalitách vypovídá i fakt, že jeho klavírní koncert D Dur byl přes 100 let pokládán za Beethovenovu kompozici.
Nahrávky některých jeho písní a smyčcových kvartetů jsou bohužel jediné, které z jeho početného díla existují.
Ján Rösler sám sepsal seznam svých skladeb. Je to knížečka se 117 stranami a obsahuje řadu původních děl, ale i přepisy mnoha Mozartových skladeb, pro jedno nebo dvě cembala či fortepiana, které byly tehdy v Čechách opravdu kultovně oblíbené. Pozornost by jistě zasluhovala i jeho tiskem vydaná Kantáta na smrt Mozartovu, stejně jako četná scénická i duchovní díla.

Archivní zajímavost nebo hudba nadčasových kvalit

Asi každý z nás zná rčení “co Čech, to muzikant”. Méně lidí ale ví, že tato věta v Ćechách nebyla na přelomu 18. a 19. století už zdaleka aktuální. “Jednota pro zvelebení hudby v Čechách” píše ve své zakládací listině, že hudba v Čechách upadá a že by ráda pozvedla její úroveň. Řada skvělých hudebníků této doby byla sice narozena v Čechách, ale za prací museli odcházet do ciziny.
Co se týče hudební produkce, byla Lobkovická kapela vyjímečným fenoménem na našem území, protože odsud vycházely i nové podněty pro evropskou hudbu. Tvorba Jana Josefa Röslera je právě z tohoto důvodu pro naši hudební historii velmi důležitá a můžeme na ni být hrdi.
Jsme přesvědčeni, že její kvalita daleko přesahuje význam regionální i dobové zajímavosti a nadchne dnešní posluchače.

Překlad

Opera je napsána na italské libreto Bartolomea de Antoni. Existoval i dobový překlad vlastence Chmelenského a německá verze.
My jsme se rozhodli uvést titulky v moderní češtině, uzpůsobené zkrácené verzi.